18 August 2016

Summer vibes from Roquetas


Zdravím ze Španělska! Stejně jako vloni přes léto pracuji jako animátorka v hotelu Zoraida. Poslední dobou mi chodí hodně dotazů ohledně této brigády a já ji mohu jen doporučit. Celé tři měsíce strávit v cizí zemi a žít uplně jiným způsobem je nejlepší zkušenost. Já ten španělský lifestyle strašně miluju a zároveň to je právě věc, která mě nejvíc oravuje. Všechno má přece čas. Jediný stres sem zase přiváží Češi. Nikam se nespěchá, všichni si užívají života a těch gigantických vln v moři.
A zase jako vždycky přeskakuju k jídlu, protože vám musím nutně sdělit, že frozen yoghurt tady mají snad nejlepší na světě. Už nás nebaví chodit se o polední pauze opalovat na pláž, horko radši zazdim myšlenkou na Kanadu (už za měsíc!) a jak zase vytáhnu prkno na sníh. Kdo by nedal přednost krásné zmrzlinárně před rozpáleným pískem?... Minulý týden jsme zašly s holkama a jednou španělskou animátorkou společně na večeři na tapas. Miniporce různých druhů jídel, takže můžete vyzkoušet snad všechno. Ale tapas není jen o rybách a sušené šunce, daly jsme si barevné miniburgery. Dokonalost. Modrej byl láska na první pohled.

Vtipem léta se stávají otázky ohledně počasí: "To tady pořád takhle fouká?" a "To jsou pořád takové vlny?" Chtěla jsem si každý den dělat čárky za každou takovou otázku, ale moc velké počty, chápete... z matiky jsem nematurovala.

No a za dva týdny domu. Nemůžu uvěřit, že to tak letí. A ještě víc nemůžu uvěřit tomu, že rok strávím v jedné z nejkrásnějších zemí na světě. Hlavně konečně zase uslyším angličtinu. Totiž tady ve Španělsku skoro nikdo ze zaměstnanců v hotelu neumí anglicky. Pokud už trochu mluví, časy pro ně neexistují. Naučila jsem se s nima mluvit tou nejjednodušší verzí, ale normálně mi to rve srdce, že jsem se takových let učila všechny časy a tvary sloves a tady na vás koukají, jako by to byla čínština. Ale je to docela sranda, když my se zase snažíme do toho vkládat i španělský slovíčka. Takže myslim, že tu máme nový jazyk špangličtinu.

První měsíc jsem i poctivě běhala, jako podle plánu. No pak ale k tomu máme každý večer půl hoďky minidisko (skákání v kuse), v poledne půl hoďky aqua aerobic (skákání v kuse) a dlouhé procházky na zmrzlinu. Jojo začátkem srpna se mi z toho zrodil zánět šlachy na nártu. Bomba. Běh nepřipadá v úvahu, bolí mě i chodit. Už je to přesně měsíc a pořád se to moc nezlepšílo. Ještě víc než sluníčky, jsem se tu snažila vyhýbat práškům, ale dneska jsem měla takovou vůli a ten nurofen si v lékárně koupila (sakra, je to dražší než zmrzlina). K tomu nějaký protizánětlivý gel a už snim zase o tom, jak si po měsíci zapnu appku nike run. Poslední běh byl vlastně 20km. Teď alespoň posilka, spinning a eliptical. Na tom sice taky ujedu přes 20km, ale to neni tak naplňující, jako když běžíte 10km proti silnýmu větru a najednou se můžete otočit o 180 stupňů a běžet zpátky s větrem v zádech. Zrychlovat tempo.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...